Zpráva z festivalu Hobblík/Mumraj Hodonín
Už 19.ročník dvojpřehlídky Hobblík/Mumraj v Hodoníně se odehrál ve dnech 19.- 23.března. I když sluníčko svítilo o sto šest, porota ve složení Jana Soprová, Daniela Evjáková, Josef Morávek a studenti činoherního herectví JAMU Alžbeta Štubňová a Jakub Syrovátka proseděla celou dobu od rána do noci v sále Kulturního domu a na následných diskusích, sledovala/ hodnotila celkem 13 představení.
Hobblík
Oproti předchozím ročníkům ubylo výrazně autorských počinů, většinou šlo o léty ověřené komediální tituly, frekventované jak na amatérských, tak profesionálních scénách. Soubory se tedy většinou soustředí na jistotu a vkus mainstreamového diváka menších měst a vesnic. Pak už samozřejmě záleží na celkové kvalitě provedení, scénických i režijních nápadech a hereckých výkonech.
Do ranku oněch komediálních titulů, jejichž věhlas signalizovalo plné hlediště, se zařadily inscenace legendární hry F. Ringo Čecha Dívčí válka v provedení DS Nejenxsmíchu Vracov, Cooneyů A je to v pytli! DS J.K. Tyl Brodek u Přerova či Weberův Blbec k večeři Ochotnického divadla Opatov. K tomu můžeme připočítat i původní komedii U dvou ťopek francouzského střihu o bláznivých proměnách a záměnách v domácnosti dvou starých panen, toužících po jakémkoli ženichovi, kterou přivezl DS Mutěnice. Obecně se dá říci, že tyto hry nabídly hromadu gagů, a crazy situací, jejichž interpretace pak záležela na zručnosti a sehranosti konkrétních kolektivů. Vzhledem k tomu, že všechny soubory měly v anotaci svých souborů formuli: „Hrajeme pro radost divákům“ , dá se říci, že svůj úkol v tomto směru plní. Festivaly amatérského divadla ovšem hledají přece jen něco trochu jiného….
Tvořivější ve výběru dramaturgie byl místní soubor Svatopluk Hodonín, který sáhl po francouzské hře Jeana Della a Géralda Sibleyrase Ať žije Bouchon z roku 2006, která měla na českém profesionálním jevišti premiéru v chebském divadle roku 2009. Hra pojednává o malém městečku, které je jen stěží na mapě k dohledání a hrozí mu zánik. Mají ovšem šikovného starostu, který doslova „dojí“ nejrůznější grantové výzvy, a tak toto miniměstečko získává absurdní dotace na velkoplošné pěstování banánů, chov ovcí a další barnumské akce. Vzhledem k tomu, že starosta rozdává peníze lidem, aby z městečka neodcházeli, v obecní pokladně nezůstává nic. Jednou ale spadne klec, a do městečka přijede úředník z Bruselu, aby vše zkontroloval. Odtud se odvíjí řada bláznivých situací, v nichž archetyp úředníka (Vladimír Jašek se převtěluje v kontrolora různých nadací včetně charitativních) nabírá kontury ďábelsky potměšilého pokušitele. Snaha zbavit se podezření z defraudace vrcholí vyhlášením nezávislosti státu Bouchon, což ovšem doprovází spousta problémů. Ve prospěch věci je úprava, kdy soubor hru značně zkrátil a částečně změnil konec. Vznikla tak aktuální inscenace, která s nadhledem glosuje mnohdy nesmyslná nařízení Evropské unie i její grantovou politiku.
Stále ještě komedie, byť s existenciálním přesahem, přivezl Kroužek divadelních ochotníků z Hvozdné, tedy maďarskou hru Z. Eggresyho Šťovík, pečené brambory (v celomužském obsazení) a DS Bratří Mrštíků z Boleradic zase ženskou hru, Goldflamovu Dámskou šatnu. Dobrá příležitost ukázat zajímavé protichůdné charaktery postav, ale též prověřit hereckou připravenost, kvalitní řemeslo a souhru souboru.
Původní hry
Mnohé diváky, především starší generace bezpochyby potěšila původní retrokomedie Čundr? Ty bláho!, kterou přivezl DS TJ Sokol Staré Město. Jedná se o původní hru, psanou přímo na tělo dvěma herečkám, Za mlada jezdily společně s partou na čundry, spaly pod širákem a prožívaly první, dnes už málem zapomenuté lásky, Když se přítelkyně, zubařka a masérka, sejdou po letech cca čtyřiceti, rozhodnou se znovu vyzkoušet, jaké je to cítit vítr ve vlastech. Pochopitelně zjišťují, že nevýhody takových bláznivých nápadů většinou předčí romantiku. Vlídná komedie končí smírně, vlastně i mírně rozostřeným happy endem (a prý se můžeme těšit na pokračování, které režisérka opět píše svým herečkám na tělo). Obě ženy se na tento retrovýlet vydaly s energií, notnou dávkou humoru a nadhledu, včetně poukazů na problémy, které takové romantizující vzpomínky nabízejí.
DS Břetislav Břeclav , který nejednou zabodoval i ve vyšších soutěžích, budil mnohá očekávání. Většinou totiž přijíždějí s vlastní autorskou hrou, a nejinak tomu bylo i letos. A byl to Nejlepší film všech dob: napsání textu, režie i tvorby inscenace se ujali především mladší členové souboru, v čele s Michalem Šefarou a Filipem Hunkařem. Text s nadsázkou sleduje příběh svérázného hollywoodského režiséra, který natáčí filmy i pro kritiky natolik nesrozumitelné, že je mnohdy přecení a dekorují Oscarem, V podstatě je to kombinace béčkových filmů, s vysoce uměleckou „chudou“ formou, takže filmy mají žádaný „existenciální přesah“ . V inspiraci je jasné, že autor je zjevně poučen rozmanitými typy současných produkcí, ale také nejrůznějšími fenomény a kauzami , které se s dnešním Hollywoodem i nezávislým filmem pojí. Správně napsaná smlouva může zamezit stížnostem herců na cokoli, jsou zcela v moci režiséra. A i když prohnaný scénárista, dotčený tím, že režisér jeho texty nečte, zmanipuluje herce, aby se vzájemně pozabíjeli, režisér z toho nakonec vyjde vítězně, a zdá se, že si půjde pro dalšího Oscara. Nadsázka, a chvílemi hodně drsný jazyk propojují svět hereckých představitelů s rolemi postav, které ztvárňují, fanoušci a znalci filmu zde bezpochyby najdou množství nejrůznějších odkazů na konkrétní filmy, situace, ale i na lidi a kauzy, týkající se nehod na place (střelba, nespravedlivé oceňování, rozvody a rozchody, genderová a jiná vyváženost). Soubor tak nabídl temperamentní, jiný pohled na divadlo, než tomu bylo v předchozích letech.
Posledním původním tvarem, navíc spojeným s historií Hodonína, týkajícím se prvního padlého v 1. světové válce, byl Cyril, ten první z Hodonína. Děj se odehrává se ve dvou časových rovinách, v hospůdce U Kříže a v novodobém pubu Golden Cross (ten je oživen přítomností rappera- hospodského). V letech 1914-15 tu zastihneme jistou Marušku, která se loučí se svým milým, odcházejícím do války, na frontu do Haliče. Právě o něm se hraje, neboť pravnučka (?) pátrá po osudu svého pradědečka (ano, zanechal tu Marušku v jiném stavu). Inscenace je jednak apelem, že dosud v Hodoníně neexistuje pomník padlým z této doby, na druhé straně předestírá kontrast mezi nadějemi těch, jejichž talent zmařila válka, na druhé straně talent současníka, který se ničí sám, nicneděláním a alkoholem. Inscenace, hojně navštívená místními, ovšem naplnila očekávání jen napůl. Na velkém jevišti se protagonisté téměř ztráceli, pomohl by menší komorní prostor. Navíc, – kromě základního úkolu upozornit na neexistenci pomníku – není příběh příliš jasný (či působí až banálně), takže inscenace vyznívá trochu jako polotovar.
To nejlepší nakonec
Na závěr festivalu byla uvedena klasika, která získala nejen mnoho ocenění, ale také postup do vyšší soutěže. Mrštíkových Maryša, v interpretaci DS Slavkov u Brna (viz titulní foto Milana Strotzera_pozn.red.), v režii Ireny Rozsypalové, doslova okouzlila tím, nakolik jednotlivé složky do sebe přesně zapadaly a nabídly divákům tradiční českou hru v té nejlepší podobě. Lidnatý soubor, v němž hrají herci a herečky doslova všech generací, vytvořil citlivě působivé venkovské drama, v němž se propojuje herecká autenticita se symbolickým orámováním věčného příběhu hledání vlastního místa v životě, i za cenu sebezničení. Jedná se o velké plátno, jakousi scénickou báseň, v němž každá postava má své přesně vymezené místo. Herci a herečky svým postavám rozumí a vypracovávají je do detailů. Přitom je jasné, že tu nejde pouze o nadiktované a naučené pokyny od režisérky, vše plyne přirozeně jako voda v řece (a to se všemi víry a peřejemi emocí). Bylo bezpochyby nesnadné zkoordinovat takové množství herců/hereček tak, aby celkový jevištní obraz působil autenticky a „nikdo nevadil“. Kromě celkového pojetí Maryšina příběhu, spojujícího realistickou a symbolickou rovinu, jsou tu dvě základní ozvláštnění příběhu, které jsme dosud neměli možnost v rozmanitých verzích Maryši vidět. Tou první je přítomnost Vávrových dětí, které jiné inscenace pomíjejí. Druhou novou věcí je vystřídání dvou Maryš, v první části hraje Maryšu Lízalovou jedna herečka, v druhé části Maryšu Vávrovou jiná. Tím je akcentována proměna Maryši ve vnuceném manželství, přičemž při aktu přípravy otrávené kávy si obě Maryši podávají osudný hrnek…
Mumraj
V části přehlídky věnované studentskému či teenagerskému divadlu je bohužel už tradičně problém v nedostatku účastníků. A tak letos – kvůli neúčasti DS Pírko z Brna s Pánech much – zůstaly jen dva soubory, tematicky směřující k dětskému publiku. Divadlo Bedřicha Kaněry z Břeclavi přijelo s pohádkou Líný Kuba, holé neštěstí, s lehce didaktickým závěrem o Kubově proměně. Původní pohádka je vyšperkována různými nadpřirozenými postavičkami, od vodníka , přes trpaslíky až po různorodé dobré a zlé víly. či loupežníky. Přes začátečnické problémy je inscenace pro děti zábavná, osvědčila se interakce s malými diváky, kterou nejlépe zvládl loupežník Adam.
Druhou inscenaci přivezl tradiční účastník Mumraje, tentokrát DS Štěci z Opavy, a činoherně upravenou verzí loutkové hry Víta Peřiny Komoří se ženili aneb Ze života obtížného hmyzu. Mladí herci prokázali dobrou sehranost (navzdory tomu, že na festivalu měli premiéru) i smysl pro specifický humor. Zároveň nenásilně prezentovali poselství o tom, že i příslušníci různých živočišných druhů mohou mít k sobě navzájem dobré a láskyplné vztahy.
Obě inscenace zdejší děti zjevně pobavily, ale na postup do vyšší soutěže to nestačilo. Můžeme si jen přát, aby se v příštím roce nabídka souboru zvýšila.
Výsledky
Čestná uznání
Čestné uznání za interpretaci postavy domovnice Marcele Mokrušové v inscenaci U dvou ťopek
Čestné uznání Adamu Janulíkovi za interpretaci postavy loupežníka Křivouše v inscenaci Líný Kuba, holé neštěstí
Čestné uznání Jiřímu Kraiserovi za autentický projev v inscenaci Blbec k večeři
Čestné uznání Jonáši Kubáčovi za interpretaci postavy Ováda v inscenaci Komáři se ženili.
Čestné uznání Anně Staníčkové za interpretaci Pavouka a dalších postav v inscenaci Komáři se ženili.
Čestné uznání Petru Horákovi za interpretaci postavy Dicka v inscenaci A je to v pytli
Čestné uznání Lukáši Ivánkovi za zpracování regionálního tématu v inscenaci Cyril, ten první z Hodonína
Čestné uznání Ivanu Markovi za roli Vávry v inscenaci Maryša
Čestné uznání Radimu Kachlířovi za roli Francka v inscenaci Maryša
Ceny
Cena Věře Pešákové za interpretaci postavy Lízy v inscenaci Dámská šatna
Cena Haně Samsonové za interpretaci postavy Trudy v inscenaci Dámská šatna
Cena DS Svatopluk Hodonín za dramaturgickou volbu a úpravu textu hry Ať žije Bouchon
Cena Lukáši Pachlovi za interpretaci postavy Starosty v inscenaci Ať žije Bouchon
Cena Anně Hudákové za autorský text a režii Čundr? Ty bláho!
Cena Renatě Nadal Látalové za interpretaci postavy Lojs v inscenaci Čundr? Ty bláho!
Cena Evě Šmídové za režii inscenace A je to v pytli
Cena Štěpánu Procházkovi za interpretaci postavy Harryho v inscenaci A je to v pytli
Cena Filipu Koenigovi za interpretaci postavy Koně v inscenaci Blbec k večeři
Cena Michalu Šefarovi za původní autorský text Nejlepší film všech dob
Cena souboru DS Břetislav Břeclav za inscenaci Nejlepší film všech dob
Cena Kroužku divadelních ochotníků Hvozdná za inscenaci Šťovík, pečené brambory
Cena za herecký výkon Davidu Langerovi v inscenaci Šťovík, pečené brambory
Cena za herecký výkon Jaromíru Javorovi v inscenaci Šťovík, pečené brambory
Cena za herecký výkon Jakubu Henzelému v inscenaci Šťovík, pečené brambory
Cena DS Slavkov u Brna za inscenaci Maryša
Cena Milanu Hrazdírkovi za roli Lízala v inscenaci Maryša
Cena Markétě Moudré za roli Maryši Lízalové
Cena Martě Šujanové za roli Maryši Vávrové
Porota doporučuje do programu Šrámkova Písku 2025 inscenaci DS Břetislav Břeclav za inscenaci Nejlepší film všech dob.
Porota doporučuje k výběru do programu Divadlního Pikniku Most 2025 inscenaci Šťovík, pečené brambory Kroužku divadelních ochotníků Hvozdná
Porota nominuje do programu Divadelního Pikniku Most 2025 inscenaci Maryša DS Slavkov u Brna.
zdroj: amaterskascena.cz