Zpravodaje Přemostění 2025

Porota: Jakub Hulák, Hana Malaníková, Katarína Mišíková Hitzingerová, Štěpán Pácl, Alena Zemančíková

Nominace: neudělena

Doporučení: neuděleno

27. ročník krajské přehlídky ochotnického divadla v Lomnici nad Popelkou 2025

V Tylově divadle v Lomnici nad Popelkou se ve dnech 2.–5. dubna 2025 uskutečnil 27. ročník krajské přehlídky ochotnického divadla Jizerské oblasti. Přehlídku uspořádal místní divadelní spolek J. K. Tyl za finanční podpory ministerstva kultury ČR, Libereckého kraje a města Lomnice nad Popelkou. Uvedeno bylo devět inscenací převážně z provenience současné dramatické tvorby, z toho dva původní autorské počiny. Dramaturgická skladba programu přinesla v rovnovážném poměru jak hry komediálního charakteru, tak hry s vážným tematickým zaměřením. K inscenacím se uskutečnily diskusní kluby vedené lektory přehlídky Jaroslavem Kodešem, Milanem Strotzerem, Petrem Svobodou a Janou Stejskalovou. Byly přístupné hrajícím divadelním souborům, divadelníkům z jiných souborů i divácké veřejnosti. V úvodu diskusních klubů byly zprostředkovány reflexe diváků získané v tzv. Divadelní střelnici, která probíhala bezprostředně po každém představení ve foyeru divadla. Organizaci Divadelní střelnice zajišťovali Tomáš Čivrný a Lukáš Frydrych.

První přehlídkové představení sehrál divadelní soubor Vojan z Hrádku nad Nisou. Uvedl hru Terasa věhlasného francouzského spisovatele, filmového scénáristy a dramatika Jeana-Clauda Carrièra, který spolupracoval s neméně věhlasnými herci a režiséry (Tati, Barrault, Brook aj.). Dramaturgická volba souboru, respektive jeho režiséra Jana Sladkého, byla nesporně odvážná. Vyložit textovou předlohu, která osciluje mezi prostředky divadla absurdity, crazy komedie s existenciálním podtextem, ba až s prostředky jakoby od Čechova, není však snadné. Janu Sladkému se to nepodařilo, ačkoliv má v souboru potřebný herecký potenciál. Divákům se dostalo přetlumočení textu Carrièrovy hry, avšak nesourodým způsobem, tu a tam opepřeným nápady vnějškového charakteru. K zřetelnému myšlenkovému sdělení inscenace nedospěla.

Domácí divadelní spolek J. K. Tyl z Lomnice nad Popelkou nastudoval v režii Renaty Tomešové hru Jiřího Havelky Společenstvo vlastníků. I v tomto případě lze hovořit o dobré dramaturgické volbě kvalitní textové předlohy, nota bene pro početný herecký soubor, který umožnil patřičné typové obsazení. Režie přidala původní předloze rámec, provedla některé drobnější změny a zúžila jednu z vrcholových scén, a sice scénu domnělého porodu. Hraje se na kukátkovém jevišti a nikoliv s diváky obklopující herce ze všech stran stolu, u nějž se schůzuje. Ztrácí se sice pro diváky pocit, že jsou účastníky jednání, to však vyvažuje dobrá viditelnost a slyšitelnost díky horizontálně členěnému hracímu prostoru na kukátkovém jevišti, představujícím půdní prostory zanesené různým odloženým nábytkem. Lomnické provedení Havelkovy hry je velmi zdařilé, vévodí mu hned několik výtečných hereckých výkonů, předně Vladimíry Duštové v roli Paní Horvátové, Jarmily Barancové v roli Paní Roubíčkové a Barbory Rajmanové v roli Paní Zahrádkové (ceny). Mohli bychom však jmenovat i řadu dalších. K ještě působivějšímu vyznění inscenace by mohlo pomoci věnování pozornosti hbitějšímu navazování replik a razantnějšímu pojetí u některých představitelů postav hry. Inscenace byla doporučena k výběru na přehlídku Divadelní Piknik Most 2025.

Divadelní soubor J. K. Tyl z Josefova Dolu se zúčastnil s inscenací hry Soudné sestry, fantasy příběhem Terryho Pratchetta inspirovaným Shakespearovými dramaty v dramatizaci Stephena Briggse. Zajímavá dramaturgická volba, leč nelehká pro jevištní ztvárnění, jako ostatně všechna literární díla z rodu fantasy. To, co v literárním vyprávění umožňuje povolit uzdu čtenářově fantazii, musí jeviště konkretizovat, takže je divák ochuzen o své fantazijní vnímání. Patrně jediný způsob, jak se fantasy látky divadelně zmocnit, je v překvapivém ztvárnění inscenátory. Josefodolský soubor v režii Karla Stuchlíka převyprávěl sice příběh Soudných sester srozumitelně, avšak nikterak překvapivě. Věnoval značnou péči kostýmní a scénické výpravě, pro niž pořídil sadu obrazů četných prostředí, v nichž se děj hry odehrává,  promítaných na zadním prospektu jeviště. Zdá se, že pro jejich viditelnost obětoval i možnost využít jeviště k bohatšímu aranžmá. Většina jevištních akcí je situována k levé či pravé části jeviště. Až na výjimky jsou situace hry ztvárněny tradičním a ničím překvapujícím způsobem. Chybí jevištní zkratka, překvapivé řešení, ale i uplatnění humoru obsaženého v textu potřebným načasováním.

Spolek divadelních ochotníků z Rovenska pod Troskami uvedl romantickou komedii britské autorky Pam Valentine Láska mezi nebem a zemí. Komedie z roku 2007, která obletěla takřka celý svět, líčí soužití duchů utopeného slavného spisovatele a jeho ženy s nově nastěhovanými nájemníky – manželi, očekávajícími narození dítěte. Svižná a vtipná komedie podtrhuje to, co patří v životě k tomu podstatnému – šťastná rodina a pevná víra. Rovenskému souboru se v režii Jiřího Bímy podařilo vytvořit inscenaci zábavnou a zprostředkující jasně myšlenkové poslání hry. Zásluhu na tom mají především herecké výkony Jiřího Bímy v roli spisovatele Jacka Camerona (čestné uznání), Ivany Vagenknechtové v roli jeho ženy Susie (cena) a Aleny Kozubové v roli Strážného anděla (cena). Režisér a zároveň představitel jedné ze stěžejních rolí by potřeboval tzv. druhé oči pro ještě zdařilejší zvládnutí svého hereckého partu, zejména v druhé části hry. Pozornost by si zasloužila přesnější charakteristika postavy pronajímatele bytu Marka Webstera, či uchopení rolí dalších postav hry.

Ochotnický divadelní spolek Bozděch z Libáně se na přehlídce   představil s inscenací hry Nevěrníci z pera Oldřišky Ciprové, české spisovatelky a herečky z Plzně. Hra z roku 2009 je kriminální groteskou o nevěře a žárlivosti, navíc okořeněnou vraždou. Vyžaduje především dobré typové obsazení, schopnost načasování slovních gagů herci a fantazii. Souboru se toho však dostává jen částečně. Je to dáno nevelkou hereckou zkušeností většiny členů souboru, patrně i zkušeností režijní. Soubor sice převyprávěl příběh hry srozumitelně, ale k vpravdě komediálnímu vyznění grotesky zůstal dosti dlužen. Zářivou výjimkou byl herecký výkon Jany Kecerové v roli Sandry, manželky primáře (cena).

Spolek divadelních ochotníků Alois Jirásek z Úpice přispěl do přehlídkového programu hrou Helena ve stínu bratří Čapků autora Jiřího Rotha, českého spisovatele, dramatika, autora rozhlasových her a filmových scénářů. Režie se ujal iniciátor vzniku textu hry, znalec díla bratří Čapků Hasan Zahirovič j.h. Hra je pojednána jako hrané divadlo dokumentu o rodině Čapků, především o Heleně, sestře Josefa a Karla, žijící v Úpici na přelomu 19. a 20. století. Scénář vychází z doložené zprávy o návštěvě Heleny Čapkové v Úpici v roce 1960, kdy se do města přijela naposledy podívat (zemřela 1961), a kdy se na národním výboru rozhodovalo, jestli Helenu přivítají oficiálně či ne. Další obrazy jsou situovány do počátku století, do rodiny  významného úpického lékaře MUDr. Antonína Čapka a jeho ženy Boženy. Líčí, jak se Helena emancipačně osamostatňuje, zaznamenávají první lásku, konflikty s matkou, kamarádství, vdavky. V závěru hry se Helena při návštěvě Úpice setkává pouze se svojí někdejší spolužačkou a kamarádkou. Úpice se k odkazu rodiny Čapků v té době nehlásí. Představení vévodí velmi dobré herecké výkony postav celé rodiny Čapků včetně babičky, ty mají největší plochu své umění prokázat – Zdeněk Vylíčil v roli MUDr. Antonína Čapka, Irena Vylíčilová v roli jeho ženy Boženy, Kristýna Kuhnová v roli Heleny (ceny), Jana Kadaníková v roli Heleniny babičky (čestné uznání). Ani epizodní postavy však nezaostávají (např. Cikánka nebo Peterka). Snad jen úvodní obraz zasedání městského národního výboru by nemusel být od aktérů tak přehnaně karikovaný. Inscenaci doprovází hráč na akordeon. Scéna a kostýmy jsou funkční a stylové (cena souboru a Ireně Vylíčilové). Inscenace je nastudována velmi poctivě a divadelně poučeně. Byla doporučena do širšího výběru pro národní přehlídku Divadelní Piknik Most 2025 (viz titulní foto Milana Strotzera_pozn.red.)

Divadelní spolek Vojan z Libice nad Cidlinou se tentokrát se pokusil vybočit ze zavedené a diváky kvitované dramaturgie. Rozhodl se pro vážný autorský počin. Za ním stojí trojice herců, dvou dívek a jednoho muže – Barbora Stuchlíková, Eliška Nováková a Tomáš Čivrný. Ve společné autorsko-režijní tvorbě připravili představení vycházející z osobních traumatických zážitků, prožitků, a především ze silné touhy o nich hrát a vyvolávat v divácích zájem jim naslouchat. Představení Teorie pádů není syžetová inscenace, spíše se blíží k něčemu, co lze nazvat fragmentárním apelem, jakousi performancí, kdy v sedmi pádech-obrazech (přidává se ještě osmý), zaznamenáme střípky životních traumatizujících zážitků každého z aktérů. Cílem performance je pak informovat, apelovat, proklamovat a emocionálně zasáhnout diváky myšlenkou, že v době, kdy ve společnosti statisticky roste počet duševních traumat a nemocí u mladých lidí, je nutná radikální změna. Subjekty performance staví především na vlastní autenticitě. Což se občas projeví v nesrozumitelné dikci (děvčata). A to i díky tomu, že se celá inscenace odehrává uprostřed kruhu tvořeného diváky. Nicméně, nijak zásadně to nekazí dojem z představení. Naopak velmi pozitivně lze hodnotit autentický projev a  použití divadelních prostředků jako je světlo a zvuk, které nejsou pouhou esteticky výtvarnou složkou inscenace, ale z velké míry podporují i její ideu. Souboru byla udělena cena za kolektivní divadelní výpověď. Divadelní kvalita a formální postupy inscenace míří do oblasti netradičního experimentujícího divadla. Soubor byl se svou performancí doporučen do širšího výběru na celostátní přehlídku experimentujícího divadla Šrámkův Písek 2025.

Jedinou inscenací z oblasti divadelní klasiky přivezl do Lomnice soubor Hodkovické amatérské divadlo, a sice z díla Antona Pavloviče Čechova. V režii Filipa Zielinského nastudoval soubor aktovku Námluvy a dramatizaci povídky Starostlivý otec. K nim přidal režisér rámec, jehož obsahem je přiblížení osobnosti A. P. Čechova a jeho vztahu k jeho manželce, moskevské herečce Olze Leonardovně Knipperové. Nastudování soubor uvádí pod názvem Budu Tvým mužíčkem a Ty mou ženuškou, odvozeným z Čechovovy korespondence. Aktovka Námluvy postrádala potřebnou dynamiku ve stavbě této jevištní miniatury, a to vlivem zdlouhavé expozice a negradujících sekvencí hry. Výjimkou byl až samotný závěr hříčky. Lépe se souboru dařilo v Starostlivém otci, v němž soubor, respektive Martin Vele, představitel role Petra Petroviče Milkina, prokázal schopnost jevištní fantazie a herecké kreativity. I zde by však bylo zapotřebí zvládnutí větší míry herecké abecedy. To platí i o představiteli A. P. Čechova v připojeném rámci inscenace.

Poslední přehlídkové představení patřilo Divadelnímu spolku Vojan-Mladá haluz z Desné. Ten vytvořil působivou inscenaci o potřebě lásky. Východiskem mu k ní bylo oceňované monodrama Dospělé dítě/Mrtvé dítě britské dramatičky a performerky Claire Dowie z roku 1987. Režisérka souboru Petra Frydrychová původní text monodramatu rozepsala pro své mladistvé herečky (15  a 18 let) do dvou hereckých partů, čímž vytvořila potřebné partnerství pro realizaci monodramatu. Přepis není zcela lineární, některé sekvence hry upravovatelka přeskupila, pominula a upravila některé reálie, které souvisí se situováním příběhu hry do londýnského prostředí (cena za úpravu textu). Hra je o dospívání děvčete v prostředí, v němž se jí nedostává rodičovské lásky ani pochopení jiných dospělých s výjimkou starší ženy Lady. Hra sleduje hrdinku od útlého dětství až po dospívání. Život děvčete je provázen imaginární kamarádkou, kterou si hrdinka vytvořila ve své mysli. Ta se mění z nevinné a chápající až v manipulativní, cholerickou a nebezpečnou. Základním tématem je izolace, osamělost uprostřed společnosti.

V inscenaci hrají dvě na svůj věk dobře herecky vybavená děvčata – Anna Holcová a Lucie Víravová (cena za hereckou souhru). Hraje se ve volném prostoru umožňujícím četné pohybové kreace. Jediným scénickým objektem je bílé prostěradlo, které se v rukách aktérek proměňuje v různé předměty či k vymezování prostředí. Poměrně rozsáhlé textové penzum obě děvčata zvládají  s přehledem, a to především díky autentickému hereckému uchopení a ztotožněním se s tématem hry. Tím není řečeno, že by se nenalezla místa, kde by mohla být ku prospěchu větší pozornost věnovaná hlasovému projevu, respektive temporytmu inscenace. Za úvahu by stálo sklenutí oblouku příběhu k osobě Lady, která byla hrdince v dětství jedinou oázou, kde pociťovala porozumění a lásku. Nicméně, inscenace je působivou výpovědí o tom, co se dětem, adolescentům a potažmo komukoliv nedostává a bez čeho nelze dost dobře žít, o potřebě lásky a pochopení. Inscenace patřila k tomu nejlepšímu z přehlídkového programu. Vzhledem k věku aktérek nemohla být doporučena na národní přehlídku Divadelní Piknik v Mostě. Lektorský sbor přehlídky ji proto doporučil k pozornosti programové rady národní přehlídky Mladá scéna Ústí nad Orlicí 2025.

Suma sumárum: Z devíti inscenací byly čtyři na úrovni, která je poměřovatelnou s úrovní inscenací na půdě celostátních divadelních přehlídek amatérského divadla. To je dobrý výsledek svědčící především o kvalitě práce souborů, které se přehlídky zúčastnily. Žádnou inscenaci však lektorský sbor nemohl bezvýhradně označit jako nominovanou na celostátní přehlídku amatérského činoherního a hudebního divadla Divadelní Piknik Most 2025. Závěrem je třeba vzdát hold organizátorům přehlídky za její organizační zajištění, zejména členům místního divadelního spolku, jmenovitě pak Veronice Nožičkové a jejím nejbližším spolupracovníkům, na nichž ležela největší tíha odpovědnosti za zdařilý průběh.

zdroj: amaterskascena.cz